Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Jak jsem se stala bystrozorkou

Shirley Thomson - její příběh

- je stará dvacet jedna let, aktivní smrtijedka stejně jako její rodina. V Bradavicích se seznámila s Natálií. Znaly se jen dva roky, Natálie ji vzala pod ochranná křídla.
- podle svých slov však zabíjí jen proto, že musí, pokud nechce zemřít. Zabíjení se jí, podle jejich slov, příčí.
- je slabá a lehce ovladatelná, někdy však najde sílu. Je spíše flegmatik, než melancholik
- brunetka s modrýma očima
Celá jsem se klepala a nervózně se kousala do rtu. Co když se nedostanu do Zmijozelu? Co se mnou bude? Vystrašeně jsem se rozhlédla kolem sebe. Pohled mi padl na jejich stůl. Tam se na mě mrkla hnědooká brunetka. Polkla jsem a křivě se usmála a zase jsem se zadívala dopředu, na Moudrý klobouk.
"Zmijozel neprojevuje svoje city na veřejnosti." zazněl mi v hlavě hlas matky. V duchu jsem ji odsekla. "Ta holka je, ze Zmijozelu a usmála se, na mě!" vystrčila jsem bradu a zvedla pohled.
"Shirley Thomsonová." vykřikla nějaká ženská, já se nadechla a vykročila vstříc svému osudu.

Nejzajímavější na tom bylo, že jsem nic nevnímala. Pak mi někdo sundal klobouk z hlavy a pokynul mi ať jdu. Nevěděla jsem kam, ale když jsem uslyšela a uviděla potlesk od zmijozelského stolu, vydala jsem se k nim.
Zastavil mě však hlas , té neznámé holky. "Shirley, pojď sem. Držím ti místo!"
"Díky." zarděla jsem se a posadila se na volné místo.
"Já jsem Natalia Werrenová, pátý ročník. Dostávám na starosti nováčky, které poté zasvěcuji do tajů naší koleje. Vybrala jsem si tebe, tak si toho važ."
"Díky."
Podívala se na mě, její oči, jako kdyby mě bodaly. "Umíš říct také něco jiného, něž děkuji?"
"Jasně! Já nevěděla, co bych na to jiného řekla." odsekla jsem ledově.
Usmála se a dál nic neříkala.
Po večeři mě vzala za paži a vedla pryč. Oděšly jsme dřív, než všichni ostatní.

"Teď poslouchej! Nikdy se nesmíš zaplést s nikým z jiné koleje. Nehodí se to pro nás. Nejlepší bude, když to nebude nikdo ze školy." odmlčela se.
Nijak jsem na její slova nereagovala, tak pokračovala.
"O tom, že neprojevujeme city, si promluvíme u mě na pokoji. Tam nás nikdo nebude rušit, nedovolili by si to."
Následovala jsem ji jako robot. Najednou, jako kdybych neměla žádnou vůli. Šla jsem a neuvažovala nad ničím.
Ona však nejspíš ano, protože se po pár krocích zastavila a otočila se na mě. "Shirley, ty mě budeš slepě poslouchat?" uchechtla se a nahodila ironický úšklebek. "S tebou bude hodně práce."
Sakra Nat, co po mě teda chceš? Já se chci chovat slušně, jsem v prvním ročníku a ty v pátém. Jsi o nějaký ten rok starší a zkušenější. Chci od tebe něco pochytit."
"Tak to je dobře! Myslela jsem, že mě nenásleduješ z vlastní vůle. Spíš, jako kdyby tě někdo nutil."
"Ne, to ne." zašeptala jsem.
Jak to jen prokoukla? Běželo mi hlavou.
Ucítila jsem na sobě její pohled, chytila mě za ruku a táhla do sklepení. Vešly jsme dovnitř a ona tajemně zašeptala. "Víš, co je to Nitrozpyt?"
Jen jsem přikývla.
"Naučil mě ho jeden přítel. I když,..." odmlčela se a znovu se ušklíbla. "... spíš, známý!"
"Jasně. A co ty city?"
Posadily jsme se a ona se pustila do vysvětlování.

"Za prvé - city projevujeme, nejsme roboti. Ale jen před určitými lidmi. Není jich moc, ale jsou. Když se totiž dozví o tvých pocitech někdo, komu bys neměla věřit, použije to proti tobě. Já,... To sem nepatří.
Za druhé - prohry, ty také nejsou nic moc pro nás. Stát se to však může. Nesmíš však podlehnout své slabosti. Musíš využít všeho, obracet to stále dokola, abys věděla, kde se stala chyba a poučit se z ní.
Za třetí - výhry, těch si užívej. Nejsou tady pořád a o to jsou cennější. Musíš se naučit hrát tak, abys vždy vyhrála. Nemusí to být hlavní výhra.
Hlavně chápej, že to co ti tady říkám, musíš brát obrazně.
Poučit se ze všeho, abys mohla říct: Udělala jsem vše, co bylo v mých silách. Možné i nemožné, abych zvítězila.
Těž ze všeho.
Rozuměla jsi mi?" podívala se mi do očí.
Na chvíli byly její oči hřejivé a plné citu. Pak však zchladly a byly jako led.
"Jistě! I z prohry se může stát výhra!"
Potěšeně se usmála a zdvořile mě vybídla, abych oděšla.
"Dobrou noc."
"Dobrou."

***

"Nat, co si myslíš o Temném pánovi?"
Podívala se na mě a nervózně se pousmála. "No, já o něm moc nevím." začala diplomaticky.
"O jeho plánech na zbavení se mudlovských šmejdů."
Poposedla si a odkašlala. "Já bych to nehrotila, jsi na to ještě mladá, Shirley. Jsi teprve ve třetím ročníku. Takové věci by tě neměly zajímat."
"Asi máš pravdu." zamumlala jsem zklamaně. Pro ni byla tahle událost vyřešená, pro mě však ne.
Bylo vidět jak si oddechla a my pokračovaly ve studiu.

***

"Shirley? Kde jsi? Přišla mi od tebe sova." Zaslechla jsem Natalin hlas. Byly v něm slyšet obavy a dokonce i strach.
"Tady, za tím velkým stromem!"
"Co se tedy stalo?"
Objevila se jen pár metrů ode mě a nervózně se usmála.
Dost se změnila, vypadala starší.
Já se, oproti ní, vůbec nezměnila. Nikdo mi nehádal osmnáct let, možná tak šestnáct. Tohle mě vždycky dokázalo naš..., iritovat.
V očích se mi zaleskly slzy, ale tvář mi rozzářil úsměv. (Jestli se to tak dá nazvat.) "Přidal jsem se k nim, podívej!" odhrnula jsem si rukáv a ukázala jí znamení. Had byl krásně viditelný. "Dokonce jsem i zabila." pochlubila jsem se, hrdě.
Já se chlubila, měla  jsem radost a doufala jsem, v hloubi duše, že ona bude mít radost. Radost jako já.
Ona se však smutně usmála, posadila se a opřela svoji tvář o kůru stromu. "To jsem ráda. Jsem ráda, že jsi šťastná." V jejím hlase bylo slyšet zklamání a kapka hořkosti.
"Nat, co je? Já myslela, jsme přeci - Zmijozel! Víš, byl to vždycky můj sen, cíl, kterého jsem chtěla dosáhnout."
Zvedla se a naposledy mi věnovala svůj pohled. "Myslela jsem, že jsi mě pochopila. Spletla jsem se, moje chyba. Je mi líto,..." usmála se a s hlasitým, PRÁSK, se přemístila.

"Využít všeho, pro SVŮJ prospěch, ne pro cizí potěšení." zaznělo mi v hlavě a já pochopila.
"Ach Nat, je mi to líto. Není už cesty zpět."
"Cesta se najde vždycky, stačí jen vytrvat a vědět, kde je tvůj cíl. Stejně jako na všechny otázky existuje odpověď."

---------------------
Žádné komentáře
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.