Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Jak jsem se stala bystrozorkou

Roy Caine - Jeho příběh

 - tento sympatický dvaadvacetiletý mladý muž, pochází z velice vážené rodiny ze severu. Jeho rodiče jsou velkými příznivci čisté krve.
Jejich syn se jim však, tak trochu, nepovedl. Zamiloval se do čarodějky z mudlovské rodiny, chtěli se vzít. V den jejich svatby, byla zabita Smrtijedy.
- zřekl se své rodiny a odjel do Londýna, aby se stal Bystrozorem a pomstil její smrt.
- má hnědé vlnité vlasy a oči stejné barvy, sportovní postavy - rád hraje tenis
- jeho povaha je, je to cholerik
---------------

"Byla tak krásná a šťastná, proč se to muselo stát?" zašeptal a otřel si slzy z tváře.

Dnes je to naposled, co jsem plakal! Pomstím tvoji smrt!


To bylo předsevzetí, které si vzal do hlavy a nemínil přestat, dokud nezaplatí. Všichni musí zaplatit!
Sedl si do pohodlného křesla a upřel svůj pohled do dálky. Venku byla noc a svítil měsíc. Vše bylo krásné a tiché, nikdo netruchlil, ne tak jako on.
Vzpomínky na ty chvíle byly krásné a lákavé. To ony mu daly sílu, sílu na to, aby vytrval a dostál svého slibu. Slibu, který ji dal, když umírala.
"Já tě pomstím, slibuji!"
----------------------
„Jmenuji se Roy, vy?“
Usmála se tím svým odzbrojujícím úsměvem, lehce zrudla, sklopila pohled a zašeptala. „Já jsem Kirsten.“
„Co piješ, Kirsten? Rád bych tě pozval na drink“
„Díky“, zase se usmála. „Já jsem tu s holkama, zlobily by se. Třeba někdy jindy.“ otočila se a naposledy mu věnovala svůj úsměv.
„Jasně, budu se těšit.“ zašeptal. Nemohla ho však slyšet, protože zmizela v závěsu svých kamarádek.

***

„Royi, sakra, co je s tebou? Jsi jako tělo bez duše.“
„Asi jsem se zamiloval, kámo.“
Seděli v restauraci, kde ji viděl poprvé a neustále si prohlížel nově příchozí. Když už si myslel, že je to ona, postavil se, ale pak se sklesle posadil.
„Kdo je ta, nešťastná?“ Když však zahlédl jeho pohled, se smíchem se opravil. „Teda, šťastná.“
Jeho přítel však zavrtěl hlavou a dál zíral do blba. Za chvíli však zavrtěl hlavou, protřel si oči a štípl se do ruky. „Au!“ vyjekl.
„Co je?“
„To je ona.“ zašeptal a zabodl svůj prst do vzduchu.
Jeho přítel sledoval směr, kterým mířil a pak obdivně hvízdl. „To je ona? Páni! Už se ti nedivím.

„Ahoj, Kristen.“
„Jejda, ahoj Royi. Ty si pamatuješ moje jméno.“
„Jasně. Já nezapomínám na lidi, co se mi dostanou pod kůži a hlavně, do mého srdce.“
Usmála se na něj a dál pokračovali ve svém hovoru, nevnímajíc nikoho a nic kolem sebe. On vnímal ji a ona jeho.

***

Klečel před dívkou svého srdce. „Staneš se moji ženou?“
„Ano.“ přikývla.

***

„Zbláznil jsi se? To je nepřípustné, musíš se jí zbavit!“
„Ale otče, já ji miluji!“
„Láska!“ odfrkl si a změřil svého syna pohrdlivým pohledem. Myslel jsem si, že jsi se poučil! Nechápal jsem, proč jsi se stal studentem Nebelvíru! Myslel jsem, že se klobouk spletl, je přeci jen starý. Říkal jsem si, to nevadí.Tohle je však už moc! Co by tomu řekla tvá matka, určitě se obrací v hrobě! Táhni, už nejsi můj syn!“ vyprskl.
Pak stvrdil svá slova prásknutím dveří. Za chvíli práskly i venkovní dveře a bylo ticho.
Roy si v klidu sbalil svoje věci. Jediným pohledem se zastavil na fotografii své matky a zašeptal. „Ty, bys mě pochopila, určitě.“
Vyšel před dům, kde se naposledy ohlédl a s hlasitým PRÁSK, se přemístil.

***

Stál před oltářem a čekla na svoji budoucí ženu. Měla již půl hodinové zpoždění. Nikdo z její rodiny, se ještě neukázal. Byl nedočkavý a stále ještě čekal.
Muselo se něco stát.“ zašeptal svému svědkovi.
Vyběhl před kostel, kde se přemístil.
Objevil se před jejich domem, nad kterým se skvělo, znamení zla.
Nééé!“ vykřikl a vběhl dovnitř.

V celém domě, nebyl kámen na kameni, v kuchyni ležely tři mrtvá těla – její teta s manželem a jejich pětiletý syn.
V každé místnosti, byl někdo mrtvý anebo vážně zraněný. Děti, ženy, staří a mladí, prostě všichni, kdo se jim postavili do cesty anebo neutekli.
Vstoupil do jejího pokoje se zavřenýma očima. Otevřel je a pohled mu spadl na její matku. Vypadala, jako kdyby na něčem ležela, na někom.
Rozběhl se a odvalil ji stranou, byla studená. „Kirsten?“ zašeptal.
Dívaly se však na něj jiné vyděšené oči, než jeho snoubenky.
Estel.“ zašeptal zklamaně.
Ona je...“ polkla. „... je mrtvá, vedle.“ zašeptala a omdlela.
Byla to její mladší sestřička.
Nedíval se ani napravo, ani nalevo a vběhl dovnitř, byla to koupelna. Ležela na zemi, v roztrhaných a zakrvácených svatebních šatech. Někdo ji moc ublížil, strašně moc.
Kirst, miláčku. Už je dobře, jsem tu s tebou.“
Stále ještě žila.
Royi? Jsi to ty?“ zaskřehotala jako poraněný pták. „Prosím. Ne! Běž pryč, nech mě odejít. Jsem zkažená, zničená a ... Prosím chci už,...“
Ne, já tě neopustím. Vše bude dobré, v pořádku.“ zašeptal. Věděl, že je to lež, ale chtěl ji uklidnit. Chtěl, aby odešla s vědomím, že tu byl pro ni, až do konce.
Usmála se, naposledy mu věnovala svůj úsměv a vydechla naposledy.
Já tě pomstím, slibuji.“ vykřikl do hrobového ticha, které ho celého obklopilo.
---------------------------
Žádné komentáře
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.