Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Nenávist nebo láska?

1. kapitola


Pravda bolí, nejvíc, když ji nečekáš


Jako vždy, trávil prázdniny znuděný životem. Nic ho nebavilo a vše ho štvalo. Stačil jediný pohled do novin a vzkypěla v něm žluč. „Zase ten Potter.“zasyčel, plný nenávisti.
Sroloval noviny a hodil je do krbu, který před chvílí jen nepatrně prskal. Nyní se však rozhořel velkým plamenem. Udiveně zaostřil svůj zkalený zrak, po několika skelničkách, už není zrak to, co býval, na plameny. V krbu se objevila hlava, hlava jeho otce. „Draco! Co to máš v ruce? Snad ne moji památeční whiskey. Víš, kolik jsem musel zabít mudlů, než jsem ji získal.“
Já vím, otče. Omlouvám se,“ zablekotal a z koutku úst, mu vytekla slina. „Byla to lákavá nabídka. Ta láhev, její zakulacené boky a ta lahodná chuť. Lepší, než,…“
Ihned toho nech a běž se zkulturnit. Očekávám vzácnou návštěvu a nemíním, abys zničil něco, co nám může pomoci. Vypij nějaký lektvar od Severuse a,… Prostě se sebou něco udělej, ať se za tebe nemusím stydět.“ Naposledy věnoval svému synovi vražedný pohled a zmizel v plamenech. Pohled, za který by se nemusel stydět ani Pán všeho zla.
Sakra, to bude vážný,“ mumlal si mladý Patricius, sám pro sebe. Znovu mu z koutku vytekla slina a on ji setřel. „No fuj. To musel být pohled. Škoda, že jsem se neviděl,“ zasmál se a vstal od stolu. Nohy ho však neudržely a on se svalil, jak dlouhý, tak široký, na zem. Začal se nehorázně smát a usnul.

***

Lucius Malfoy, se vrátil od krbu, který použil, aby mohl mluvit se svým synem, do ložnice. V posteli ležela vyděšená dívka a házela pohledy z jednoho muže, na druhého. Nemohla se hýbat, ale přivázaná nebyla. Nechápala, co po ni ti chlapi, mohou chtít. Bylo to již dva měsíce, co ukončila Školu čar a kouzel v Bradavicích. Byla premiantkou ve své koleji, byla i Primusska, ale ani jednoho z nich, ještě neviděla. I když. Ten muž, který se před chvílí vrátil, jí připomněl jednoho mladšího spolužáka, který chodil do Zmijozelu. „Co po mě chcete?“zašeptala. Nečekala na odpověď a chtěla položit další. „Proč…“
Drž hubu!“vykřikl na ni blonďatý muž a švihl hůlkou. „Silencio.“

***

Dracova matka, se vrátila ze setkání, která pořádala jedna vážená žena. Její manžel patřil k Smrtijedům. Nebyl sice tak známý, jako její muž, ani nebyl tak reprezentativní, či krásný.
Nikdo, ani ona, nevěděl, že se oženil. Přitom. Ona by to měla vědět určitě, na 100% . Jejich setkání totiž nebyla jenom přátelská či zdvořilostní. Mezi nimi totiž vzniklo něco víc, než jen náklonost, snad láska?
On se jí totiž věnoval, hýčkal si ji a měl pro ni i slůvka pochopení. Její muž takový nebyl, možná dřív, ale nyní už ne. Změnil se a to dost.
Ta žena, byla krásná a společnesky na úrovni. Krásně se jim spolu povídalo. S ní, se nemusela chovat jako někdo víc, povrchně. S ní, mohla být taková, jaká doopravdy byla. Taková, jakou ji neznal ani její muž. Nikdo.
Snad sestra, Bellatrrix, ta věděla. Proto muselo vše dopadnout tak, jak to dopadlo. Vdát se a přitom necítit lásku, vdát se, z rozumu. Bylo to k smíchu.
Draco, lásko. Kde jsi chtěla bych ti něco ukázat,“ zavolala na svého syna. Jediné světlo v jejím zpackaném životě, které ON tak zničil. Nemohla tomu zabránit. Nemohla? Anebo nechtěla? Byla a je zbabělá. Tyhle myšlenky ji provázely celým životem. Litovala. Ano, litovala toho, že nebyla a není dost silná.
Nikdo ji však neodpověděl.
Rozrušená a částečně i naštvaná, prošla celým domem. Draca však nikde nenašla.

Mohl by být v Luciusově pracovně. Jako malý tam býval skoro každý den. Vždy, když její manžel nebyl doma. Vždy, když si užíval s jinými ženami. Vždy, když měl něco na práci.

Zamyslela se na chvíli. A vydala se na to místo, které ji bylo, po většinu jejího života zde, zapovězeno.
Opatrně zaťukala, když se neozval naštvaný hlas jejího muže, vešla. Ten pohled, který se jí naskytl, v ní vyvolal panickou hrůzu. Nikdy si nedokázala představit, že její syn, její andílek, by mohl dopadnout takhle. Na chvíli se jí udělalo zle, zatočila se jí hlava. Kdyby se nedržela kliky dveří, jistě by upadla. Zhluboka se nadechla a pak vydechla. Sklonila se k synovu tělu.
Zachrápal a z úst mu unikly odporně páchnoucí výpary. Ještě, že se nepozvracel. Pousmála se a lehce do svého syna strčila. Ten jen něco zamumlal, ohnal se rukou a otočil se na druhý bok. Spal dál a znovu zachrápal.
Draco?“zašeptala. Čekala nějakou reakci, nic se však nestalo. „Zlatíčko, vstávej. Mám,...“
Mladý Malfoy zamlaskal a na půl pusy odsekl „Pansy, nech mě ještě spát. Bylas skvělá.Mohla bys ale odejít, já chci spát.“
Narcissa, jen zalapala po dechu a posadila se na zem. Nejspíš si ani neuvědomila, že by ta zem mohla být špinavá. A nedej Merlin, kdyby ji někdo viděl. Její andílek, její světlo, už není tak nevinný, jak si myslela. Jak se může takhle chovat? „Draco Malfoyi, okamžitě vstaň a nepřej si, aby se tu objevil tvůj otec.“vykřikla.
Tohle by už probralo i mrtvého. Mladík rychle otevřel oči a vyskočil na nohy. „Otče, já,...“ Jakmile uviděl svoji matku, lehce se zakabonil. „Co ty tady? Matko? Myslel jsem,...“ ŠKYT. „... že přijdeš až večer.“ Cissa ukázala hlavou na hodiny a její synek zbledl. „Ach. Otec mě zabije.“
Taky si myslím,“ odvětila. „Měl bys se sebou něco udělat, tvůj otec tu bude každou chvíli.“
Já vím,“ zamumlal a vydal se do svého pokoje.
Jeho matka se za ním chvíli dívala a pak promluvila. „Nemusíš se mu chtít podobat. Nemusíš být takový jako on, buď svůj. Prosím.“ Synátor na to neodpověděl, kráčel dál, ani se neotočil. „Proč já?“ zašeptala a vydala se do svých komnat. Musela si odpočinout, zapřemýšlet nad tím, kde udělala chybu.

***

Marion si oba dva muže měřila nenávistným pohledem. Nechápala proč tady jsou a co po ni mohou chtít, až když k ní přistoupil jeden z mužů a namířil na ni hůlkou, najednou pochopila. V jeho očích se odrážel chtíč. Nechtěli ji zabít, chtěli si s ní hrát. Chtěli ji znásilnit.
Prosím,“ zašptala neslyšně. Kouzlo ji nedovolovala promluvit, tak jen otvírala ústa, a doufala, že to pochopí. „Já ještě,...“
Chlapi,“ promluvil jeden z nich a otočil se.
V místnosti bylo najednou tolik lidí, až se divila, jak se sem všichni vlezou. Vyschlo ji v ústech, jak se na ni všichni dívali. Pak ji došlo, co jsou zač. Ty jejich masky, a kápě. Jak mohla být tak hloupá? Vždyť to jsou Smrtijedi.
Všichni najednou věnovali pozornost jen jemu. „Vypadá to tak, že kočička ještě neměla tu čest s pořádným chlapem. Kdo by chtěl být první?“
Tomu blonďatému chlapovi, zajiskřilo v očích. „Co byste řekli tomu, že ji zaučíme pro mého syna, jako dárek k jeho sedmnáctým narozeninám? Bude to jeho hračka.“
Marion zalapala po dechu.

Nikdy si svoje poprvé, nepředstovala tak, že ji znásilní banda Smrtijedů. Jak to, že jsou tady? Jak to, že žijí. Vždyť slyšela o tom, že Potter vyhrál. Nebo to snad byl sen? Je to sen?

Zavřela oči a chvíli je tak nechala, pak je opět otevřela a zamrkala. Nic se nezměnilo a ona se rozplakala.
Všichni na ni upřeli oči a blonďák mávl hůlkou. „Chtěla by ses na něco zeptat, že? Tak spusť.“ Poté se otočil na ostatní a usmál se, rozesmál se odporným smíchem. Za chvíli se k němu přidali i ostatní a celá místnost se začala chvět.
Polkla a zmateně se dívala z jednoho na druhého. „Co se stalo? Vždyť byla bitva a zvítězilo dobro.“
Dobro?“začala se ze všech stran ozývat jediná otázka. „Dobro?“ozval se blondýn a jeho úsměv se rozšířil. Opět. „Dobro? Děvče, nejspíš jsi zaspala dobu. Potter se přidal k nám, zabil sice našeho pána, ale nyní je novým. Ještě horším pánem, než, Voldemort.“
Všichni zalapali po dechu, i po tolika letech, (Ano, bylo to již několik let, co se celý svět změnil.) se nikdo z nich neodvážil jeho jméno vyslovit.
Jak to? To není možné, to je jen sen, noční můra.“odmlčela se a sklopila pohled. Naráz ji všechno došlo, už pochopila proč se jí těch několik měsíců, zdálo jako věčnost. „Jak dlouho?“
Potter, se k nám přidal v pátém ročníku. Slyšela jsi o oboru záhad. O té věštbě, která se rozbila? Podle některých zdrojů?“ Když přikývla, pokračoval. „Přišel za mnou, do Azkabanu, a řekl, že mi pomůže, když mu pomohu já. Nenáviděl Brumbála za to, co mu udělal, za to, že mu celý život lhal a za to, že kvůli němu zemřel ten idiot Black. Jen tak, mezi námi, byl naivní.“ rozesmál se. Posadil se na postel a podíval se jí do očí.
Já tomu nevěřím.“
Malfoy, se otočil ke skupině a lehce se uklonil. „Pane.“
K Marionině údivu, si jedna z postav sundala kápi a na ni se dívaly dvě zelené oči. Byly ledové a plné nenávisti, nejenom k ní, ale k celému světu.
To je nemožné. Jak jsi mohl,“ vykřikla a plivla. Bouhužel se netrefila. I to však nemohlo zabránit mladému, novému pánovi Zla, aby vytasil hůlku a vykřikl kletbu, která se nepromíjí. Omyl. Dřív tomu tak bylo, teď je vše jinak. „Crucio!“ V tom jediném slově bylo tolik nenávisti a pohrdání, že jen při jeho vyslovení, tuhla všem přtomným, krev v žilách.
Dívka se svíjela v neuvěřitelných bolestech, které byly umocněny tím, že přidal i jedno ze svých kouzel. Kletbu, při které si dotyčný drásá své tělo až na maso. Několik přítomných mužů odvrátilo pohled, až na několik vyjímek.
Potter, se ohlédl po jednom z nich a potěšeně se usmál. „Kdyby tě viděla tvoje matka, dřív, než si ji zabil.“
I tento muž si sundal kápi z které vypadly rudé vlasy. Jeho pohled byl skelný, jako kdyby ani nevnímal, co se kolem něj děje. Sklopil hůlku a zeptal se zmučené dívky. „Poznáváš je?“ Jako na povel, si všichni sundávali kápě a před ní se objevily ty tolik známé tváře. Většina z nich byla apytická, někteří to však pozorovali s chtíčem v očích.
Dívka zvedla svůj zlomený pohled a hrůzou celá ztuhla. Všechny je znala, všichni byli na straně dobra, bojovali proti Voldemortovi a jemu podobným. „Ano,“ zašeptala a zavřela oči.

***

Malfoy to všechno pozoroval. I když byl oblíbencem svého pána, jeho chování, se mu ani za mák nalíbilo. Byl stokrát, ne, tisíckrát horší, než Voldemort. Využil svých přátel k tomu, aby se pomstil. Oni, byli jeho cestou ke spravedlnosti, jeho spravedlnosti. Líbilo se mu, že chce vládnout a že on patří k těm několika, kterým věří. Ale věří jim doopravdy? Nezbaví se jich, když,...
Když mladý Potter ukazoval svoji tvář a chlubil se svými cennými skalpy. Na chvíli se mu zatmělo před očima a zvedl se mu žaludek.

Co když budu také jednou, jedním z nich?

Tuto myšlenku však co nejrychleji vytěsnil do samého koutku své duše., mozku Prohlížel si ty tváře stejně, jako před chvílí ta dívka. Otřásl se a všechny chloupky se mu postavily do pozoru.
Weasley, Finnigan, Thomas, a další, které ani neznal jménem. Jediný, Longbottom, se mu vzepřel a za to trpí v Azkabanu. Ostatní mu chtěli pomoci, mysleli si, že když se s ním setkají a promluví si, že se vzpamatuje. Opak byl pravdou, ovládl je pomocí kletby Imperius. Jeho moc byla tak silná, že se nemohli bránit. Spojila se do něj totiž síla všech kouzelníků, které zabil.
Poté ovládl Bradavice, když zabil Brumbála – tento den byl označen jako svátek, mohli zde studovat jen pečlivě vybraní studenti.
Mnoho jeho přátel tomu nemohlo uvěřit. Někteří tomu doteď nevěří. Ani, když viděli, co dělá. Uvěřili až, když bylo pozdě, moc pozdě. Buď zemřeli anebo trpí v Azkabanu. Potter má dokonce i svůj harém, chová se jako šejk, jako císař. Ovládl i ministertvo, jeho lidé sedí na těch nejvyšších postech a on je ministr.
Má jich pár dokonce i všech vládách na světě.
Lucius si až teď uvědomil, že se všechno opakuje. I mudlové mělí své tyrany a diktátory. Lenin, Stalin, Mao, Pol-Pot, Hitler, Castro, Kim Čong-il, Husajn, Mugabe,... Bylo a je jich tolik, že se divil, že je vůbec možné, že lidstvo ještě nevymřelo.
Nemohl a snad ani nechtěl tohle všechno vnímat. Neměl však sílu, aby proti tomu bojoval, snad ani nechtěl. Tak moc se podobal své ženě, ale nevěděl to. Byl zaslepen jen sám sebou, svým pohodlím.
Můžeš za to ty! Ozvalo se jeho svědomí, on nad tím však mávl rukou. Z myšlenek jej vyrušil jeho pán. „Luciusi, myslím, že jsme tu u konce.“ Otočil se na své přisluhovače a vybral tři z nich. „Trochu si s ní pohrejte, ale moc ji nepochroumejte. To víte, mladý Malfoy potřebuje hračku. Sám asi žádnou holku nezbalí.“ Všichni se začali pochechtávat a vrhali na Luciuse pohledy plné pobavení a pohrdání. „Ticho!“ vykřikl on, a všichni jako na povel zmlkli.

Jako loutky, někdo přestal tahat za provázky.

Zase jedna z jeho myšlenek. Pak se beze slova otočil a odešel pryč.

***

Draco se trochu upravil a vypil svoji porci lektvaru. Jako každý den. Jedna věc mu nešla z hlavy, když se Potter tak změnil a nechal zabít, nebo zabil své přátele. Nebo je využívá. Proč se nezbavil i svých nepřátel? Jak to, že stále žije Snape, Bellatrix, jeho otec a on? K čemu nás, je, potřebuje?
Tolik otázek a odpovědi žádné. Proč to samé neudělal i s ,...

Sakra, a co Grangerová, Weasleyová, Changová, co ty další?

***

Kdyby věděl, že těmto lidem, ženám, udělal ze života peklo. Zabil anebo zničil ty, které milovaly. Zlomil je a z nich se staly jen loutky, hračky, v rukou těch, kteří se ničeho neštítí. Vzal jim jejich duše, použil je ke svým nekalým plánům a pak odhodil.
Nevěděl, že je, čeká podobný osud a možná i horší. Nechá je okusit slávy, moci a pak, pak se jich zbaví. Použije je jako alibi, jako zástěrku na to co udělal.

***

Sedmnáctiletý mladý muž, vyšel ze svého pokoje a vydal se do přijímací síně. Někdo se totiž dobýval dovnitř a nemohl se doťukat. Mlácení na dveře začalo nabývat na intenzitě.

Kdyby otec nevyhodil všechny skřítky.

Zamyslel se a otevřel dveře ve kterých stál, Potter. Chtěl něco odseknout a zabouchnout mu před nosem, když si uvědomil s kým má tu čest. „Pane,“ uklonil se a vpustil jej dovnitř. Za ním se nahrnula celá tlupa Potterovců, které by nejraději vyhodil. „Co si přejete, pane?“
Tvůj otec ti nesdělil, že mě máš ve vašem domě uvítat? To je nemilé. A to mám pro tebe dárek, škoda. Asi ji dám někomu jinému. Co ty na to, Weasley!“ otočil se na jednoho, který mu přímo visel na rtech.
Ten jen potěšeně přikývl.
Omluvám se, ihned to napravím.“ Několikrát luskl prsty a celý dům se začal měnit. Změnil se na uvítací sál, který hlásal: Vítame ve svém domě našeho pána. Tento dům je i vaším domem.
Potter se lehce usmál, ale jeho oči stále zůstaly ledové. Bylo až z podivem, jak moc, se podobal Voldemortovi. Bylo to až děsivé.
Takhle je to super. Pánové, chovejte se tu jako doma.“ otočil se na Malfoye. „Draco, tady je můj dárek. Omlouvám se za to, v jakém je stavu. Ti, kteří to udělali, byli potrestáni. Stejně jsem s nimi nebyl spokojen,“ dodal jako by omluvně. Také luskl prsty a dovnitř vešel jeho otec a za ruku vedl dívku.
Vypadala strašně, ale určitě byla krásná.
Mudla?“zašeptal opovržlivě mladý Patricius a štítivě o krok ustoupil.
Potter se opět usmál. „Nikoli, pokud se nepletu, je to čistokrevná čarodějka. Něco pro tebe, Draco, můj drahý příteli. Nelíbí se ti?“ zeptal se, na oko, lítostivě.
Pokud je to tak, pane. Naopak je to ten nejkrásnější dárek, jaký jsem od vás mohl očekávat, pane. Snad, určitě, si jej ani nezasloužím.“ ironie z těch slov přímo odkapávala.
Harry pokrčil rameny a vydal se do nitra domu.
Mladík se chvíli díval na svého otce a pak začal věnovat pozornost dívce. „Jak se jmenuješ?“ optal se dívky. Ta sebou cukla, ale neodpověděla. „Ztratila jsi snad řeč!“ vykřikl.
Draco, zlatíčko. Proč tady tak křičíš. Nemohu odpočívat. Koho,...“ chvíli pozorovala oba blonďaté muže a pak se chytila za ústa. „On je tady?“ zašeptala. V těch třech slovech bylo tolik děsu a hrůzy, až se oba muži otřásli.
Matko, měla bys jít do svého pokoje.“
Ale? Draco, snad jsi nám nezatajil, že,... Paní Malfoyová.“ uklonil se a nabídl Cisse svoje rámě. „Nemůžete nás opustit bez toho, abyste nás poctila svojí přítomností. Vaše krása nám bude zářit a nebude potřeba zozsvěcet.“ políbil ji na ručku a ona ho, jako ve snách následovala.
Lucius Malfoy, si odfrkl. Strčil dívku do rukou svého syna a vydal se za nimi. Ten také nechápavě zíral, než se vzpamatoval uběhlo alespoň deset minut. Dívka v jeho náručí se třásla a stále nevydala ani hlásek. Vůbec nic, ani vlyk. Byla zlomená.

Co s tebou? Hračka. Pro Merlina, doufám, že nebude chtít předvést, co s tebou budu dělat. Pěkná, jen co je pravda.

Tak jak se jmenuješ? Nemám na tebe celý den.“
Nic.
Ach jo. S tebou je domluva. Pojď, zavedu tě do koupelny a tam se umyješ.“ chytil ji za ruku. Dívka ho zvědavě pozorovala a bez protestů jej následovala. Slyšela o něm tolik zvěstí. Teď však už ničemu z toho, co slyšela, nevěřila. Chtěla se přesvědčit, musela se přesvědčit.
Marion,“zašeptala a když k ní natočil hlavu, sklopila pohled.
Pěkné jméno. Já jsem Draco. Můžeš mi tak říkat, ale jen v soukromí,“dodal a pak pokračoval. „Odteď budu tvůj pán, tak mi tak říkej. Nikdy, opakuji, nikdy, mi netykej. Před nimi,“ zašeptal tlumeně a spiklenecky se usmál.
Líbil se jí, ale věděla, tušila, že je to jen maska. Nevěděla však, jaká je jeho pravá tvář. Jestli ta milá anebo ta, kterou nasazuje vždy, když je ve společnosti.
Víš, nic není takové jak se zdá. Ne, teď už ne. Hodně se toho změnilo, lidé se změnili.“ odmlčel se ve svých výlevech a poté pokračoval. „Když budeš odmlouvat budu tě muset potrestat. Někdy dokonce v jejich přítomnosti. Možná,... Budu tě muset nejspíše půjčovat svým přátelům a známým.“
Cože?“ skočila mu do řeči a tím si vysloužila jeho vražedný pohled. Najednou, jako kdyby se změnil, mávnutím kouzelného proutku se z něj stal ten, kterého se bála.
Silněji stiskl její ruku a sevření zesílilo. Dívce se zatočila hlava a kdyby ji nedržel, nejspíše by upadla. Malfoy vzal dívku do náruče a odnesl ji do koupelny.
Pomocí hůlky za sebou zamkl a dívku položil na koberec, který byl vedle vany. Chvíli ji nerozhodně pozoroval a pak se pustil do jejího svlékání.
Skončil u spodního prádla, něco se mu na tom nelíbilo.

Co by se mi na tom také mohlo líbit? Ta holka to jasně nedělá proto, že chce. Nutili ji k tomu. Chceš být také takový?

Zavrtěl hlavou a sundal ji i poslední kousek oblečení. Zhluboka se nadechl a položl ji do vany, kterou předtím napustil horkou vodou. Jakmile ji do ní položil, voda se zbarvila do růžova. „Je snad zraněná?“ zašeptal, snad aby ji neprobudil?
A pak, pak mu to došlo.

Ten parchant! Oni ji znásilnili a ještě k tomu, ona,... Pro Merlina, co je to za lidi.

Žádné komentáře
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.