Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Možnost volby

1. kapitola - ochutnávka (MV)


Vzestup rodu …

 
Celou zemi sužovala válka. Brala si životy těch nejstatečnějších ze statečných. Byli to hlavně tací, pro které bylo ctí, aby bojovali a zemřeli pro svoji zemi, vlast. Ti, kteří bojovali pro slávu a moc, ti se drželi v pozadí a vyčkávali. Čekali na to, až někdo udělá chybu.
 
Takoví byli i ---, právě oni čekali, až král šlápne vedle a učiní tak, chybu, osudovou chybu, která ho smete a uvrhne do propadliště dějin.
Zapadne v zapomnění a nebude již nikdo, kdo by jej oslavoval. Jeho hrdinské činy, jeho bojovnost a odvahu zašlapou do země a neštěkne po něm ani pes.
 
Možná měli jen štěstí anebo za to všechno zaplatili? To v té chvíli nikdo nevěděl, ale okolnosti přejí připraveným a oni, oni připraveni byli.
I bohové byli nápomocni tomu, aby se stalo tak, jak chtěli oni. Oběti, které svým – „bohům“ předali, by oslepilo každého.
 
Král byl při jedné z bitev poražen a rada starších měla rozhodnout o novém nástupci. Nebyl čas, a proto se rozhodli pro ---, podplácení a výhružky, dělají divy. Nepřítel za branami, tady nebyl čas na přemýšlení. Muselo se jednat a to rychle.
Jen čas ukáže, jestli konali správně, nebo to byla jen veliká chyba, která je bude stát vše.
 
Bitva, která vše rozhodla v jejich prospěch, se zpočátku neodvíjela tak, jak by chtěli. Velitel vojska pomalu, ale jistě zaháněl nepřítele na východ. Byli již vzdáleni od městských hradeb, alespoň tři míle. Nevěděli však, že se sousední král uchýlil ke lsti. Stále zdánlivě ustupovali, ale na západě se formovalo vojsko, které by mohlo celé město porazit.
 
Král si byl jist svým vítězstvím, a proto již chystal oslavy. Ty nejvelkolepější a největší v dějinách jejich civilizace. Všichni měli vědět, že není radno si s touto říší zahrávat.
 
Bohužel však vše mělo být jinak. Okolnosti tomu chtěli a tímto si vládce sám pod sebou, podřezával větev, která byla již před tím silně poškozena a hrozila spadnout, on to jen urychlil.
Byl katem sám sobě, zatím o tom však nevěděl.
 
Všude bylo cítit omamné látky a hlavně, bylo cítit TO sebevědomí. Zvuk hudby a hlasů, se rozléhal celou místností a šířil se do celé budovy, i ven. Hluk byl slyšet i ve vojenských leženích, kde spali zničení a zmožení vojáci. Ti, kteří bojovali do posledního dechu, někteří z nich byli i na pokraji smrti. Kdo z těch, kteří slavili, by se o tyto „obyčejné“ vojáky staral?
A přitom! Kde by bez těchto mužů byli? I oni přeci měli právo na své oslavy!
 

------

Žádné komentáře
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.