Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Jak jsem se stala bystrozorkou

Oliver Rӓfling

-          22 let, normální kouzelnická rodiny, nepřiklání se ani
k dobru, ani ke zlu. Prostě, kam vítr, tam plášť.
-          blonďák s šedýma očima, flegmatik z Havraspáru

 

Abych řekl pravdu, ze svého dětství, si nic nepamatuji. Jediný důvod tohoto, „problému“, je to, že všechen můj dosavadní život, byl nuda. Jediné, co mi uvízlo v paměti, je asi to, že mi rodiče neustále opakovali: „Neangažuj se, jdi tam, kde se budeš mít dobře. Buď na té straně, která ti dá víc a která je silnější!“

Problémy mých vrstevníků, nebyly mými problémy. Jedni museli tam, druzí jinam. Já si mohl vybírat. Hlavně, abych nepřebral.

 

***

 

„Oliver Rӓfling.“ Vykřikla mé jméno postarší dáma s tuhým drdolem na vlasech.

Postavil jsem se rovně a vydal se k tomu, Moudrému „otrhanému“ klobouku.

„Ale, ale, další Rӓfling. Tak co, kam bys chtěl jít?“

Na chvíli mi došel dech. Rodiče mi nikdy neřekli, že… „To si můžu vybrat?“ vydechl jsem.

„Chlapče, chlapče. Každý má na výběr. Copak ty, chceš dělat jen to, co chtějí tvoji rodiče? Máš na výběr, mozek máš. Mohl by to být Havraspár, ale i,…“

Skočil jsem mu neomaleně do řeči. „Jasně, ten bude fajn.“

„Tak dobře, mám na tebe malou otázečku. Která strana?“

„Prosím?“

„Olivere, Olivere,…“

„Která mi toho dá víc.“

Klobouk se rozesmál, dokonce nahlas a mezi nádechy vykřikoval. „Hav – cha, cha, cha,… „ - ra – cha, cha, cha,… „ – spár.“ Cha, cha, cha,…

„HAVRASPÁR!“

Nechápal jsem, co je na tom, sakra, vtipného!

 

***

 

„Royi? Ty chceš být Bystrozorem? Já nevím, myslíš, že bych to mohl zkusit s tebou?“

 

Roy, byl můj kámoš. Seznámili jsme se, blíže, když jsme měli oba dva trest. Myslím, že to bylo od ředitelky Nebelvíru – McGonagallové. Já nedával pozor v její hodině a on, zase, ztropil nějakou lumpárnu.

 

„To víš, že chci! Nejsem si, ale jistý, jestli je dobrý nápad, abys to udělal i ty. Nechci tě ranit, ale… není to nic pro tebe.“

 

Co tomu říkáte? Skvělej kámoš, že!

Ne, abyste to chápali ironicky! Já to totiž myslím vážně, smrtelně vážně.

Řekne mi totiž to, co si myslí, nemaže mi med kolem pusy. Já totiž vím, že by to nebylo nic pro mě.

Absolvovali jsme poslední rok, a já měl jasnou představu o tom, co chci dělat. Chci být, lékouzelníkem. Vědět co dělat, když je potřeba pomoci. Dokonce mám rád i lektvary, na rozdíl od Roye, a bylinkářství. To je moje.

 

„Ty přece víš, co chci dělat. Nastupuji do učení v Nemocnici u sv. Munga. Pomáhal jsem občas i Pomfreyové! To přece víš.“

„Jasně kámo,“ přitakal a poklepal mi po rameni. „Doufám, že mě vyléčíš, až se budu vracet z nějaké mise.“

„Že váháš.“ odpověděl jsem mu pohotově. „Ty, to nebudeš potřebovat, máš anděla strážného.“

„Myslíš,“ zašeptal a zasněně se podíval v dál. „Naši nechtějí, abych se stal Bystrozorem. Matka je na tom dost špatně. Já, asi bych to měl všechno zrušit.“

 

***

 

„Olivere! Prosím, mohl bys to přečíst! Nahlas!“ přiběhl ke mně Roy a strčil mi pod nos noviny.

Stálo tam, asi na třetí straně, úplně malým písmem – smuteční oznámení. Bylo tam jméno, jméno Royovi matky.  

„Je mi to, líto.“ uniklo mi z úst. Polkl jsem slinu, která mě hrozila udusit. „Upřímnou soustrast.“ Chytil jsem ho za rameno a objal.

 

***

 

Ten blbec se zamiloval! Tohle by mi zas tak nevadilo, kdyby to nebyla, mudlovská šmejdka!

Nevím, kde se ve mně bere ta nenávist, ale je tomu tak. Možná bych se za to měl stydět, ale pravda je, že se nestydím.

Je sice pravda, že je krásná, ale je to – mudla!

***

 

Vyvraždili celou její rodinu a ani ji, neušetřili. Nejsem rád, ne proto, že by si to nezasloužila. Ne, ona si to zasloužila! Takhle chtít zničit váženou čistokrevnou rodinu!

On si to nezasloužil, to, aby trpěl. On, ne.  

Žádné komentáře
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.