Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Jak jsem se stala bystrozorkou

Kevin O´Brian - Jeho příběh

- sangvinik (Zmijozel)

23let, sirotek a nikdo nic neví o jeho rodině, vychovala ho babička, senilní, nikdy nemluvil o svých blízkých.

- nezabíjí, ale sklony by k tomu měl, dobře a lehce nalézá přátele, využívá lidi

- brunet, má šedé oči
 
 
Asi pětiletý chlapec, stál nad mrtvým zvířátkem. Cukalo mu v koutkách a pak se hystericky rozesmál. Kopl do mrtvolky a znovu se začal smát.
„Kevine,“ ozval se postarší ženský hlas. „Kde jsi? Nemůžu najít Larryho. Neviděl jsi ho?“
Chlapec se ani nepohnul, jen zíral a pak se rozběhl a s pláčem vešel do chalupy, ze které se ženský hlas ozýval. V jedné ze světnic, seděla za stolem postarší dáma. Měla stříbrné vlasy a hlas se jí třásl. Oči se jí leskly potlačovanými slzami.
„Je tam venku,“ koktal. „Mrtvý, je mrtev,“ rozbrečel se naplno.
Babička se na něho podívala. „Kdo ho zabil!“
Podíval se do jejích bleděmodrých očí a odpověděl. „Já nevím,“ hlas se mu třásl. „Ty si myslíš, že jsem to byl já?“
Stará žena zavrtěla hlavou a objala svého vnuka. Ten se přes slzy usmál. Jeho úsměv, kdyby ho viděla, by ji nahnal strach. Byl plný pobavení a nenávisti. Ledový a přímo bodal do srdce.
 
***
 
„Kevine, kde je Max? Okamžitě mi řekni, co jsi mu udělal!“
Chlapec, asi osmiletý se pobaveně ušklíbl a otráveně zavolal odpověď. „Paní vychovatelko, on se mi posmíval a tak jsem mu pár vrazil. Leží na zahradě, u jednoho keře.“
Mluvil, jako kdyby nešlo o živého tvora, člověka.
Mladá žena se vyděšeně rozběhla a doopravdy chlapce našla. Nic mu nebylo, ale třásl se, když se ho zeptala, co se stalo, neodpověděl jí. Byl vyděšený k smrti.
A když se ho zeptala, kdo mu to udělal, také nezareagoval.
 
***
 
 „O´Briane! Přišel ti dopis. Je tam úřední razítko, nějaké Bradavice. Ihned si to vem a ať tady nevidím. Rozuměl jsi!“
Přiběhl a doslova ji vytrhl dopis z ruky. Moc dobře si pamatoval na slova, která mu řekla babička, když umírala. Nic necítil, jen prázdnotu a hlavně, cítil její pocity. Nebylo to poprvé, ale tentokrát to bylo intenzivnější. Řekla mu, že dostane dopis a bude chodit do školy, kde se kouzlí. I jeho rodiče tam chodili, neznal je, ani si na ně nepamatoval, ale věděl to.
Nepoděkoval a odběhl do svého pokoje, kde se zamčel.
 
„Návštěva pro O´Briana, Kevina! Ať se dostaví za ředitelkou!“
Chlapec na nic nečekal a vyběhl z pokoje. Vrážel do lidí, ale nikomu se neomluvil. Bez zaklepání vtrhl do ředitelny a až tam, se zarazil.
Před stolem stála přísná žena. Nikdy podobnou neviděl, a proto jen zíral. Nebo chtěl udělat dojem?
Usmála se na něj. „Ty jsi Kevin, znala jsem tvého otce. Byl to milý člověk a jeho žena, tvoje matka, také. Jsi jim podobný víc, než si myslíš.“
Kevin přikyvoval, ale v duchu si myslel něco jiného. Co však bylo zajímavější, cítil, že ta žena lže, že nemluví pravdu. Musel vědět, co skrývá. Začal se soustředit na její pocity a pak to poznal. Bylo to jiné, než předtím. Jeho smysly se zlepšovaly a on věděl, co chtěl.
Žena ho vystrašeně pozorovala, pak však našla ztracenou rozvahu a usmála se. „Chlapec může odejít, já vám sdělím, co máte udělat.“
Ředitelka vrhla na chlapce naštvaný pohled a on se, se sklopenýma očima vzdálil do svého pokoje.
 
                                                                                                          ***
 
„Albusi! Myslím, že to není dobrý nápad. Ten chlapec je nebezpečný a má jednu schopnost.“
„Jakou, Minervo.“
„Je to telepat.“
„Ano, a právě proto ho musíme učit. Nesmí podlehnout zlu.“
 
                                                                                                          ***
 
Chlapec v otrhaném oblečení, se krčil na nádraží. Stál mezi nástupišti 9 a 10 a zíral na zeď, ve které před chvílí, zmizel jeho doprovod.
Teď nevypadal tak sebejistě a nebezpečně. Zdání však může klamat. Jak se bude moci přesvědčit několik jeho nových spolužáků.
 
Jeho schopnosti, se za dva měsíce, od příchodu té přísně vyhlížející ženy, o hodně zlepšily. Dokázal je obrátit ve svůj prospěch. Vše špatné, dokázal lidem vrátit, prožívaly to znovu a v ještě větší míře než předtím.
Dokázal to jen pouhou myšlenkou!
 
Ztracený muž, se znovu objevil a vtáhl jej za sebou dovnitř.
Cesta vlakem probíhala dost nezajímavě. Seznámil se s několika prvňáky a hned v nich našel přátele. Aspoň oni, si to mysleli.
Už z počátku věděli, že se mají vyhýbat jeho přímému, a hlavně nebezpečnému, pohledu. V jeho očích viděli svoji duši. Duše svých příbuzných a známých.
 
„Kevin O´Brian.“
Chlapec ihned, jakmile uslyšel své jméno, zvedl pohled ze země a nepřítomně se usmál. Udělal několik kroků a už stál před stoličkou, sedal si na ni a žena (ta samá, která za ním přišla do domova), mu na hlavu položila otrhaný klobouk.
Co s tebou, chlapče? Co s tebou?“
„Ty mluvíš?“zašeptal bojácně.
Pak však našel ztracenou sebedůvěru a pokrčil rameny.
„Jak myslíš. Jsi silný, ano, to jsi. Nevím však, jestli tě mohu poslat do Zmijozelu. Tvý rodiče,…“
„Co je s nimi?“skočil mu chlapec, neomaleně do řeči.
„Dobře, ať to je tedy,…“
Několik okamžiků bylo ticho a pak se ozval výkřik. „Zmijozel!“
Žena mu sundala klobouk z hlavy, ale chlapec stále seděl na svém místě. Profesorka jej chvíli pozorovala a pak na něj promluvila tichým hlasem. „Pane, O´Briane. Měl byste jít. Je mi to, líto.“
Chlapec na ni nechápavě zíral, pak však pokrčil rameny a vydal se ke svému kolejnímu stolu. Zahlédl několik nenávistných pohledů. (Nevypadal moc, čistokrevně.) Které se však během chvíle změnily na vyděšené. Poté se mu již nikdo do očí podívat neodvážil.
 
***
 
Na školních pozemcích stál chlapec, muž. V ruce svíral hůlku, přetáčel si ji kolem prstů. Hvízdal si a nepřítomně se usmíval. Za chvíli zavřel oči a úsměv nahradil úšklebek.
Zezadu se k němu blížila skupinka stejně starých chlapců. Bylo slyšet jejich zrychlené dechy a taky hlasy. „Hlavně se mu nedívat do očí.“
Chlapec se uchechtl. „Jako kdyby jim to pomohlo.“
 

Poslední komentáře
08.12.2008 12:55:43: No tedy, sestřičko. Zbývá ti ještě jedna postava a celá mozaika je kompletní. Jsem zvědavá jak se vš...
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.