Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Jak jsem se stala bystrozorkou

Antonio „Tony“ Smith


  • 24 let, pochází z Ameriky, kde žije celá jeho rodina. Odjel na zkušenou do Anglie, do Londýna. Tam se rozhodl, že se stane Bystrozorem.

  • Seznámil se s Natalií, které se do něj zamiluje, on si však chce užívat.

  • Je sebevědomý a má sklony k narcisismu. Rád se stará o sebe a svůj vzhled.

  • Přirozená barva vlasů – neznámá, modré oči, atletická postava, miluje sport

Když někdo v New Yorku, řekne jméno – Tony, a dodá, Smith. Všichni vědí, o koho se jedná. I když vám každý odpoví jinak.
Někdo řekne: Máte na mysli toho, milého, společenského a hezkého hocha? Ten je všude oblíbený a všichni ho mají rádi. Je přátelský, vždy ochotný pomoci každému, bez rozdílu.
Pak se však ozve někdo jiný a řekne: Jo, ty myslíš toho bezcitnýho hajzla! Ten parchant, si hraje s cizími city. Myslí jen na sebe a svoji vizáž. Ten, kterýmu všechno vadí a každého pomlouvá!
Mezi těmito dvěmi nesmiřitelnými tábory, nenajdete jednu sortu lidí. Ne, právě naopak, nejsou rozděleni podle ničeho.
Ti, kteří ho mají rádi, jsou jak dívky, tak chlapci. Ti, co ho nesnáší, jsou mladí i staří. Ti, kteří ho obdivují, patří jak k dobru, tak ke zlu. Ti, co ho milují, mají různou národnost, jiné názory, i jiné pohlaví.
Prostě je nic necharakterizuje, jen to, že ho mají anebo nemají rádi.
Snad právě proto, se tento čtyřiadvacetiletý mladík, stěhje do Velké Británie, do Londýna. Chce začít nový život, chce začít od nuly tam, kde ho nikdo nezná a nemůže jej soudit.
Je však možné změnit to, co je nám dáno? Je možné změnit se úplně?
V Londýně, začíná Tony, s čistým štítem, který je však několik hodin po příletu, pošpiněn. Sice jen trochu, ale je to začátek.

***

Vystoupil z letadla a rozhlédl se kolem sebe. U jednoho ze stolků, které stály v hale, seděla pohledná dívka. Hnědé vlasy, se jí leskly, jak na ně dopadaly sluneční paprsky, které pronikaly dovnitř, skrz žaluzie. Jejich pohledy se setkaly a přeskočila mezi nimi jiskra.
Dívka se usmála, on její úsměv opětoval a poté se rozešel jejím směrem. Dívka se zmateně rozhlížela kolem sebe a pak se doširoka usmála. (Naivka.) Zastavil se od ní jen několik kroků a promluvil. „Ahoj, jmenuji se Antonio Smith, ale přátelé mi říkají Tony. Chceš být moje kamarádka?“ usmál se svým, typicky, odzbrojujícím úsměvem a uchopil ji pod paži.
Dívka přikývla a zrudla. (Trubka.) „Já jsem Nancy a jsem z Londýna.“
Tony, se k ní naklonil a políbil ji. „Na tykání.“ odmlčel se. „Nezajdeme si na drink? Pak bych tě mohl pozvat do hotelu. Co říkáš?“
Nancy, znovu přikývla a zakoktala. „Nejdeš na to moc rychle? Vždyť se neznáme.“
Nechtěl bych aby mě o tebe někdo okradl. Tak krásné dívky jako ty, jsou obvykle zadané.“ zysmušil se. „Doufám, že ty nejsi ten případ. To by mě doopravdy mrzelo.“
Dívka hned vyhrkla. „Ne, to ne. Jsem bez přítele. S nikým jsem ještě,...“
Muž se usmál pod fousy a dívku objal kolem ramen. Netušil jsem, že to s britkama, bude tak lehký. Naivka. Nahlas však řekl něco jiného. „Tomu se divím. Asi jsou britští muži slepý.“
Tím to nebude,“ zašeptala. Pak však sklopila pohled a doufala, že ji neslyšel.
Antonio, ji však slyšel, ale vůbec si tím nelámal hlavu. Prostě je to jen další mudlovské dívka, která se snaží být zajímavá. Tím to uzavřel a přitiskl si ji blíže k sobě.
Byl podzim a venku foukal ledový vítr. Tony si sundal kabát a položil jej na dívčina ramena. Vděčně se na něj usmála a přitiskla se k jeho silnému tělu.
Po chvíli, ze sebe dostala tichou otázku. „Nebude ti zima?“
S tebou? Ty záříš a vydáváš nádherné teplo.“ kontroval. „Ty jsi na někoho čekala?“
Dívka se trochu křečovitě usmála a pak přikývla. „Na sestru. Neboj se, nebude mít strach.“ zašeptala. Jako kdyby to Tonyho zajímalo.

V jednom z barů, do kterého zavítali, se posadili do jednoho z boxů a objednali si pití. Nancy, nejspíš nebyla zvyklá na tolik alkoholu. Během několika skleniček byla hodně přítulná a vláčná. Stále o něčem štěbetala.
Tony se k ní po dvou hodinách naklonil a zašeptal. „Nešli bychom ke mně do hotelu? Vypadáš tak, že by jsi si ráda lehla. Jsi určitě unavená.“ Ohlédl se přes rameno a zavolal na číšníka. „Budeme platit.“
Seděli ještě nějakou chvíly, když se Tony postavil a natáhl k Nancy ruku. Ona ji přijala, ale postavit se nedokázala. Každou chvíli, se jí podlomily nohy a ona si znovu sedla na zadek.
Tony vypadal už dost naštvaně. Vypadá to tak, že s ní nic nebude... Na co jsou kouzla. Uklidňoval sám sebe. Nepozorovaně vytáhl hůlku a dívka se trochu vzpamatovala. Překvapeně si ho měřila, ale no tomu nevěnoval pozornost.
Ty jsi...“ zašeptala.
On jí však domluvit nenechal a skoro ji odtáhl ven na ulici. Dívka se otřásla a on ji k sobě přitiskl, sundal si opět kabát a přehodil ho přes dívčina chvějící se ramena.
Trvalo jen pár minut, než došli k hotelu. Nancy vypadala ospale a opírala se o Tonyho. Vešli dovnitř a zastavili se na recepci. „Pan Antonio Smith, mám zde objednaný pokoj.“
Jistě.“ přikývl muž a po očku se podíval na dívku.
To je v pořádku, ta dívka je tu se mnou.“ odvětil Antonio.
Dívka napřáhla ruku „Nancy,“ představila se recepčnímu, který v němém úžasu vytřeštil oči. Chtěl něco říct, ale Nancy na něj mrkla. Muž se vševědoucně usmál a podal jim jejich klíč.
Tony nic z toho neviděl, protože se zcela věnoval pozorováním dívek a žen, které hodily sem a tam. Mohl na nich oči nechat.
Naivně si myslel, že ta dívka, která je tady s ním, neví nic o kouzlech. Myslel si, že je to jen naivní mudlovská husička. Možná, že byla naivní a husička, ale mudla, to tedy ne. (Ne, ona je, určitě taková.)
Tenhle hotel byl jedním z mála, které byly kouzelnické. Tohle věděli oba dva, jen on si myslel, že ona ne.
Na pokoji se dívka ihned vrhla do koupelny. Po půl hodině z ní vylezla. Měla na sobě jen ručník a druhým ručníkem si vysoušela vlasy.
Zastavila se u postele a pohled ji padl na Tonyho. Ležel na boku, čelem k oknu. Spustila ruce na suk, který držel ručník na jejím těle a zatáhla. Ten potichu dopadl na zem a Nancy byla za okamžik u postele. Sklonila se k Tonymu krku a políbila ho.
Antonio se otočil a strhl ji na sebe. Dívka vyděšeně vykřikla a pak se rozesmála. „Myslela jsem, že spíš. Vyděsil jsi mě, za to si zasloužíš,...“
Umlčel ji jediným polibkem a stáhl si ji pod sebe na postel.

Ráno dívku probudilo ticho a slueční paprsky, které ji šimraly na tváři. Labužnicky se protáhla a sáhla vedle sebe.
Nic.
Posadila se a protřela si oči. Sním, či bdím? Jak byla, vstala z postele a vydala se z ložnice do kuchyně. Myslela si, že tam Tony bude. Snad si, myslela, že bude chystat snídani, či vařit kávu.
Prošla celým apartmá, ale po Tonym nikde ani stopa. Nenechal ani vzkaz, vůbec nic. Jako kdyby tu ani nebyl.
Parchant!“ vykřikla a posadila se na zem. Rozplakala se a schoulila se do klubíčka. „Za to mi zaplatíš. Smithe!“ šeptala a třásla se vzlyky.

***

Mezitím už Tony stál před Ministerstvem kouzel. Ani v nejmenším už nemyslel na Nancy ani na jejich společnou noc. Dnes se šel přihlásit na bystrozorský výcvik, chtěl být známý. Možná i chtěl, aby vládla spravedlnost, ale možná ne. V jeho pohnutkách se nikdo nikdy nevyznal. Někdy ani on sám, nevěděl proč dělá to nebo ono.
Byl u jednoho z bystrozorů a ten mu řekl, se má za měsíc dostavit. Přesně 17. listopadu, bude nábor nových posil. Berou jen ty nejlepší z nejlepších.
Doufal, že ta holka z jeho pokoje vypadla, ale už se tam nevrátil. Zašel na Příčnou ulici, kde si v Gringotovic bance, vyzvedl peníze. Nakoupil něaké věci a zapadl do Děravého kotle, kde si pronajal pokoj.
Sedl si k baru a objednal si ohnivou whisky. Pohledem bloudil po všech hostech, až se zastavil na jedné dívce, která jej rentgenovala očima.
Pousmál se pozvedl skleničku, ona udělala to samé a zvedla se ze židle. Zastavila se u něj a tázavě pozvedla bradu. On ji rukou pokynul, aby se posadila.
Nezajdeme k tobě?“ zašeptala mu za několik minut do ucha.
Vyrazila mu tím dech, ale nedal to na sobě znát. Přikývl a oba se zvedli, ona šla za ním a co chvíli se ohlédla. Nechtěla, aby ji viděl někdo z otcových přátel. Nepřežila by to. Tahat se s neznámým chlapem a ještě mu skočit do postele.

Jak se jmenuješ“ zašeptal jí do ouška.
Protočila oči. „Nat.“
Natálie,“ šeptal a slastně zavřel oči. Po několika hodinovém sexu, byl už úplně odrovnaný a během pár sekund, už hlasitě oddechoval.
Usnul.
Idiot. On se mě zeptá, když je po všem, jak se jmenuju. To je fakt magor. Jako kdyby mě zajímalo, jak se jmenuje on. Vždyť to byl jen sex.
Zvedla se z postele a chvíli čekala. Nic se však nestalo a tak se Nat sehnula pro šaty a během okamžiku, byla oblečená. Naposledy se na něj otočila a vyčarovala si pergamen.
Já po sobě vždy zanechám vzkaz.
Chvíli okusovala brko a pak napsala: Sorry, mladej, ale neklapalo by nám to. Chvíli si své dílo zálibně prohlížela a pak mlaskla. „Jo, tohle vypadá dobře.“
Tonymu už nevěnovala ani jediný pohled a vyšla z pokoje, zanechávajíc za sebou jen jasnou stopu parfému.

Ráno se Tony probudil lehce rozlámaný. Chvíli šmátral rukou kolem sebe, ale když do nikoho nenarazil na chvíli se zhrozil. Snad mi nešla uvařit kávu anebo? Co nejrychleji to šlo, vyskočil z postele a vtrhl do druhé místnosti. Nikde nikdo.
Oddechl si a posadil se na židli.
Ona odešla? Jak to? Vždyť vždycky odcházím já a ne ony. Holčičko, holčičko. Tohle si ještě žádná nedovolila.
Po deseti minutách se zvedl a odešel do koupelny. Když se vrátil nazpět do ložnice, uviděl na stolku pergamen. Vzal ho do ruky a začal číst. Trvalo mu to dlouho, snad tu krátkou větu četl několikrát?
Ta mrška, dostala mě. Musím zjistit, kdo to je.“

***

Byl konec října, ale Tony o tajemné neznámé dívce, jménem Nat, nic nezjistil. Jako kdyby ani neexistovala, jako kdyby se jednalo o přízrak. Nechtěl si to přiznat, ale něco mu na ní imponovalo. Chovala se tak, jako on. A tím ho dostala.
Chodil na různé večírky, ale nikdy netrefil na ty správné. Míjeli se a přitom si byli tolik blízko. Rozdíl byl v tom, že Nat, na něj vůbec nemyslela. Nejvíc ji totiž trápilo něco úplně jiného, i když to mělo s tím chlapem hodně společného.
Kdyby jen věděla, že ten muž, o kterém její sestra mluvila a ten, se kterým se před několika dny vyspala, jsou jedna a tatéž osoba. Nejspíše by si blahopřála. Takhle se však trápila a nevěděla jak své sestře pomoci.
Osud jim snad byl nakloněn, anebo to byla náhoda? Kdo ví? Druhého listopadu, se konal večírek na který byla pozvaná ta nejvyšší smetánka. Tony měl tolik štěstí, že se jen několik hodin před tím, seznámil s jedním z vážených hostí.
Zachránil život jednomu Smrtijedovi, muži, který zabil už tolik nevinných lidí. Kdyby věděl, že jednou, jednou toho bude litovat.
Teď však byl šťastný a měl být ještě víc.

Ta krása ho uchvátila, nemohl uvěřit tomu, že se tolik let obešel bez tohohle všeho. V Americe sice patřili k těm z vyšších kruhů, ale tady. Tady to bylo něco jiného, slavnostního, až královského.
Tak co, Tony, jak se ti tu líbí.“ otázel se jeho „přítel“.
Ten se lehce usmál. „Je to nádhera, Luciusi.“
Oslovený se samolibě usmál a sjel jedním pohledem všechny zúčastněné. „Promiň, ale musím jít za svojí ženou. Omluvíš mě.“
Jistě.“ přikývl Tony.
Lucius odtančil dál a chytil za ruku pobledlou, ale pohlednou blondýnku. Několik žen, na ni vrhlo žárlivé pohledy. Pak si všimly Tonyho a vydaly se k němu. Ten se zděšeně rozhlédl kolem sebe a skoro utekl na balkon. Použil zastírací kouzlo a zůstal stát co nejblíže zábradlí.
Dívky a ženy, kolem proběhly a pak bylo ticho.
Tony si oddechl a zrušil kouzlo. Opřel se a zadíval se do dálky.
Také se schováváte?“ ozval se za ním známý hlas.
Otočil se a pohledem utkvěl na Natálii. Úžasem otevřel pusu a zíral.
To jste vy?“ zavrčela otráveně a chtěla odejít.
Zastavil ji však jeho dotyk. „Prosím, neodcházejte. Já, já vás hledal. Chtěl bych o vás něco vědět,...“

***

Nancy, tomu neuvěříš. Já se zamilovala, chápeš to? To je neuvěřitelné.“ radostně sdělila své sestře tu úžasnou novinku.
Bylo to sice už několik měsíců, co se dali dohromady, teď to však bylo dost vážné. Chtěla ho představit svým rodičům, proto se v jejím hlase objevily i stopy obav. A ty obavy ji potvrdila i její sestra.
Jo? A co na to řeknou rodiče! Ti ho přeci neznají, a já také nevím o koho se jedná.“
Stejně ho neznáš.“ odbyla ji její starší sestra a vyběhla z pokoje.
Celý den si zpívala a dobrou náladu ji nemohli zkazit ani rodiče, kteří se netvářili moc šťastně. Od určitého dne se však změnili. Nebyli takový, jako dřív. Tu jejich změnu ani jedna ze sester nechápala, ale byly rády.

Tony stál před jejich rezidencí a ruce žmoulal kytku. Měl zpocené ruce a nervózně podupával. Nat ještě nevěděla o tom, že je Bystrozor a on nevěděl, že její rodiče jsou Smrtijedy.
Patřili totiž k těm, kteří nebyli moc známí. To bylo jejich jediné štěstí.
Ty?“ ozvalo se za jeho zády nenávistně. „Jak se opovažuješ tady ukázat. Ty, parchante.“
Muž se otočil a nechápavě zíral na, pro něj, neznámou dívku. „My se známe?“ zeptal se, se zájmem.
Dívka zbrunátněla a z očí ji šlehaly blesky. „Jasně. Před několika měsíci jsme se spolu vyspali. To si nepamatuješ?“
Najednou se ozvalo tříštění skla a někdo zalapal po dechu. „To jsi byl ty!“ vykřikla. Ozvalo se hlasité prásk, a pak jen ticho.
Nancy si povýšeně změřila Tonyho výraz a odběhla do domu. Ve dveřích se ještě otočila a vykřikla. „Už se tady nikdy neukazuj. Naši by tě zabili.“
Žádné komentáře
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.