Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Jak jsem se stala bystrozorkou

2. kapitola - 1/2 (B)

--------

první dny bystrozorského výcviku

--------

Když slečna, Nymfadora Tonksová, přišla první den na výcvik. Jako prvního člověka si všimla tmavovlasé dívky, která se nervózně rozhlížela kolem sebe. Nedalo jí to a došla až k ní. „Ahoj, já jsem Tonksová. Jinak se jmenuji Nymfadora, ale přátelé mi tak neříkají, pokud mě nechtějí naštvat.“
Dívka se nervózně pousmála. „Ahoj, já jsem,…“
„Nazdar lidi, dovolte, abych se vám představila. Budu vaše profesorka a jmenuji se Adriana Mancini, nebudeme vás nijak rozdělovat, já tu jsem pro vaši teoretickou výuku a profesor Moody, který se za chvíli dostaví, tu bude pro praxi.“ Vychrlila ze sebe několik informací pohledná blondýnka a otočila se na šestici mladých lidí. „No a teď se nám můžete představit vy.“
Jako první se postavil tmavovlasý chlapec a otevřel pusu.
„Omlouvám se, na to teď není čas. Stačí, když si pak spolu popovídáte. Měli bychom začít se studiem.“ Promluvil muž, který vběhl do místnosti jako velká voda. „Jak vám určitě došlo, já jsem profesor Moody. Stáčí, když řeknete svá jména.“
„Roy Caine,“ zvedl se hnědooký brunet a vzápětí se posadil.
Jako druhý vstal blondýn a otráveně zamumlal. „Ahoj, já jsem Kevin O´Brian.“
Chvíli nikdo nic neříkal a tak Moody pokynul té nervózní dívce. Lehce zrudla, ale postavila se. „Čau, já jsem Susan Hagerty a chodila jsem do Mrzimoru.“ Dořekla a zrudla ještě víc.
„Tak jo lidi, já jsem Tony Smith a jsem z New Yorku. Strašně moc mě těší, že jsem tady.“ Usmál se na všechny typickým americkým úsměvem a posadil se zpět na židli.
Nymf se chvíli nervózně rozhlížela a pak se postavila. Samozřejmě narazila do židle a ta spadla. Zrudla a rozesmála se. „Sorry lidi. Doufám, že jste se nelekli. Já jsem Tonksová, jsem nadšená z toho, že snad jednou budu patřit k těm nejlepším bystrozorům na světě.“ Usmála se a posadila se také.
Jako poslední zbývala typická barbie. Prohlížela si nehty, a když jí po chvíli došlo, že se čeká jen na ni, otráveně se postavila a jen na půl pusy, se žvýkačkou v puse, se představila. „Jeanice Marylin Ricci,“ posadila se a přehodila nohu přes nohu.
Dívky ji chvíli nevěřícně pozorovaly, stejně jako Moody. A chlapci? Škoda mluvit. Jako první se vzpamatovala Tonksová a polohlasně zamumlala. „Myslím si, že ne všichni prošli těmi samými pohovory. Susan, co myslíš, koho jsme měli sbalit?“
„Tak,“ snažila se to utnout profesorka Mancini. „Zatím běžte do svých pokojů a vybalte si věci. A jasně, na něco jsme zapomněli. Jste rozděleni následovně: pan Smith s panem O´Brianem, slečna Tonksová se slečnou Hagerty a nakonec vás dva. Co s vámi pane Caine a vámi slečno Ricci?“
Roy se nervózně pousmál. „Já bych byl raději sám, mám k tomu osobní důvody. Moje, snoubenka,…“
„Omlouvám se, mělo mi to dojít. Slečna Ricci, může mít pokoj se mnou, pokud vám to nevadí?“ otočila se na rusovlasou dívku a ta jen pokrčila rameny.
 
„Susan, co tě vedlo k tomu, aby ses přidala k bystrozorům?“ otočila se Nymf na svoji spolužačku, která si zrovna vybalovala svůj obrovský kufr. „Já tu jsem vlastně kvůli své rodině, chci všem dokázat, že na to mám.“
„No, já to také vlastně dělám jen pro rodinu, ale naopak. Můj otec patřil k bystrozorům, stejně jako děda a praděda. Jsem vlastně pokračovatelka rodu.“
„Vidíš. Kdybych měla mluvit o své rodině. No, není se čím chlubit, ale raději ti to řeknu sama. Horší by bylo, kdyby ses to dozvěděla od někoho typu, Marylin,“ udělala Nymf typickou pózu alá barbie.
Druhá dívka se uvolněně usmála a posadila se na svoji postel. „Povídej,“ promluvila a vykoukla z okna.
„Mám to trochu složitější. Moje matka si vzala Teda Tonkse, kterej není čistokrevnej kouzelník. Ta by nebylo nic hroznýho, samo o sobě, kdyby její rodina nebyla Blackova.“ Podle Susaniny reakce dodala, „určitě je znáš.“ Kašel přešel v dušení a tak musela Nymf zakročit a udeřila Susi do zad. „Dobrý?“
„Jo, dík,“ zamumlala Susan se slzami v očích. „Tak to se nedivím tomu, že nejsi moc šťastná ze svých,... Jak to říct? Předků. Kdo by byl?“
 
***
Druhý den ráno měli všichni, budoucí Bystrozoři, schůzku. Kevin s Tonym pozorovali Marylin a tajemně se usmívali, důvod jejich chování, se zbývající „studenti“, dozvěděli během několika sekund. Tony mávl hůlkou, pak se otočil čelem ke stolu, ke kterému měli usednout profesoři.  Kevin jen něco zamumlal a napodobil svého kumpána.
Nymf to celé pozorovala a pak si začala Marylin pozorně prohlížet. První, co jí padlo do oka, bylo, že uviděla rychle vznikající flíčky. Postižená dívka se začala škrábat a pak sáhla do kapsy, ze které vytáhla,…
„Fůůůůůůůj,“ vykřikla.
Vyskočila na stolek a z dlaně vyhodila malinkatou myšičku. Chvíli bylo ticho, poté však někdo zakašlal a Nymf začalo cukat v koutcích. Naklonila se k Susan a zašeptala: „Pravá Bystrozorka, co?“
Susan se kousla do rtu, „no právě. Tohle byl určitě zastírací manévr.“ odpověděla.
Tohle bylo nejspíš dost i na ostatní a začali se přidušeně smát. Kdyby nepřišel Moody, nejspíš by Marylin s brekem utekla pryč a nikdy by se tu už neukázala. „Co se tu děje? Stalo se něco?“ otočil se na Jeanice. „Jean, je ti něco?“
Dívka popotáhla a ukázala na zem, kde si to hověla malá myška. Promenádovala si to na podlaze a zvědavě pokukovala po všech přítomných. „Kdo to udělal?“ zakřičel hromovým hlasem. Poté se starostlivě podíval na blondýnku. „Jsi v pořádku?“
Přikývla a slezla ze stolu a poté se schoulila do Moodyho náruče. K údivu všech, si ji k sobě přitáhl a pohladil ji po vlasech. „Zlatíčko, to bude dobrý. Zatím běž do svého pokoje, já to tady vyřídím.“
Opět přikývla a odešla, stále popotahujíc.
„Ptám se naposled, kdo z vás to udělal?“ Tentokrát byl jeho hlas nebezpečně tichý. „Jistě musíte uznat, že tohle se nehodí na někoho, kdo chce lidi ochraňovat. Že, ano!“ Všechny si začal pozorně prohlížet.
„Alastore, co se stalo? Potkala jsem tvoji,… ach, Jean. Stalo se něco?“
Zavrtěl hlavou a vzal ze země myšáka, rovnou za ocásek. „Jen takové malé nedorozumění. Já jen doufám, že se ten, kdo tohle udělal, přizná.“ zklamaně.
Když se za Moodym zavřely dveře, bylo ticho. Pak se však všechny oči upřely na Adrianu. Zakašlala, nervózně se usmála a posadila se na židli u katedry. „Nejspíš bych měla něco vysvětlit.“
Ticho.
„Možná si někteří z vás položili otázku, co tu dělá slečna Ricci.“ Její oči objeli všechny přihlížející. „Asi všichni.“
Úsměv.  
„Tahle slečna byla přijata na žádost jednoho váženého Bystrozora.“
„Ještě řekněte Moodyho a začnu si kopat velkej a hlubokej hrob. Za tohle by mě nejspíš zabil, kdyby věděl,…“ zašeptal polohlasně Kevin.
Profesorka se na něj podívala. „Měl bys začít.“
Na tohle jako kdyby všichni čekali a ze všech úst se začali linout otázky. „Kdo to teda je?“ „Jak to?“
 
 
 
Poslední komentáře
08.12.2008 12:57:17: Chich, jsem zvědavá, jaký mají spolu vztah. No, super Bystrozor a taková,... Jak jsi to napsala? Bar...
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.