Jmenuji se, Tonksova!

Ahoj lidičky, opovažte se mě říkat - Nymfadoro! Jsem Tonksová

Témata

Proč?

Počítadlo

Kalendář

Kecky

Sestřička

Obrázek

Vtipy

Počasí

* * *

ICQ

Kuk

Nojo no

Diskuze

Moje kecy


Jestli to někdo budete číst a nechcete mít depresi. Nepokračujte. Je to moje první a zároveň poslední varování.

____________________
Vítám Vás tady

Tak, kdo je masochista a pokračuje ve čtení, tak toho tady vítám. Nebude to nic světobornýho, ale,...

No, chci si stěžovat. Ne na vás, protože to stejně nikdo nečtete, ale na sebe. Píšu to na blog svý sestřičky. A důvod?
Musím mít sakra nějakej důvod!
Snad nechci, aby to četli ti, co mě znají jako Alexkleo či Kris. Píšu to těm, co o mě nic, ale vůbec nic, neví.
Chodím do práce a je mi 24 let. Možná to nikomu z vás nepřijde, ale,... Nic jsem nedokázala a ani nedokážu.
Místo toho, abych se snažila a něco se sebou udělala tak se lituju. Jsem pokrytec a ta největší mrcha pod sluncem. "Vražedná mrcha."
Jsem zdravotní sestra, ale proč? Proč jsem nešla tam, kam mě to táhlo! Proč jsem neposlechla srdce a sebe.
Proč jsem se nechala a nechávám ovlivnit! Já ale taková nejsem, anebo jo? Mám svý názory, svý sny, své přesvědčení. Nikdo je neovlivní, ale najdou se takový, kteří si myslí, že ano.
Možná to tak vypadá, ale ona je to maska. Maska která už nejde sundat, stala se mým obrazem, mým druhým já.
Zkouším ji odtrhnout a být tím, kým jsem byla a snad i pod povrchem jsem, ale ono to doprdele nejde!
Co jsem chtěla? Jo, chtěla jsem cestovat, poznávat svět. Historie, archeologie, to byl můj sen.
Problém je ve mě, jazyky. Nemám na ně talent, nebo co! Možná za to můžou ti učitelé, profesoři. Ale jde všechno svádět na druhé? Ne, moje odpověď je, ne. Můžu si za to sama, jen já a nikdo jiný.
Mám druhou školu, první byl učňák - fotografka. V Brně na Charbulce - jestli to někdo znáte, kousem odtamtud je cvokhaus, blázinec, prostě Černovice.
Já sama z Brna nejsem, jsem z vesničky, městečka, jižně od Brna.
Mám to tam ráda, ale nesnáším náš panelákovej byt, raději bych žila v domečku a měla hafo zvířátek, protože je miluju.
Žiju s rodiči a sestrou, která je o devět let starší. Mám ještě bráchu. Možná to máme v rodině, nebo,...
Pak následovala zdravka v Třebíči. Škola ušla, lidi taky, ale nejlepší, co bylo, tak to intr. Tam jsem to milovala. Super lidi, zábava.
Prvák byl nejlepší, na pokoji jsem byla se super holkama, byly pro každou srandu a nikdy by mě nenapadlo, že si tolik budu rozumět s holkama, který jsou o tří/dva roky mladší než já.
Pak nás vychovatelka rozdělila a něco se změnilo. Přišlo to postupně, ale přišlo. Odcizili jsme se, nebylo to takové jako dřív. V druháku to bylo ještě horší, ale pořád jsme se navštěvovaly a dělaly blbosti.
Pak přišla jedna holka, a zase se něco změnilo. Trochu nám ji odcizila, ale pak zase odešla. Teď nevím, jestli to už nebyl třetí ročník.
Přišla v druháku, další holka. Kamarádka bohužel opakovala ročník, ale zůstala. Ta druhá, bydlela jen několik km od mé vesnice/ města. Jezdily jsme spolu, bylo to fajn.
Občas jsem počkala na holky, a v neděli jsme přijížděly. Na jejím pokoji jsme si občas udělali bečírek, zapařily. Na našem to nešlo, pokoj byl nad vychovatelkou.
V třeťáku nastala praxe a teď přišla ta holka. Zase částečná změna, ale ne drastická, prostě normální. TEntokrát se nám naše bývalá spolubydlící odcizila víc a nakonec ve čtvrťáku to bylo větší.
No, ztratila jsem se v tom.
Ukončuji svůj "srdceryvný" příběh.

Nastal konec studia a já - ten největší imbecil na světě, neudělala závěrečky. Z psychologie, z předmětu, který jsem si vybrala, který jsem chtěla studovat.
Chápete to, já dostanu pětku za něco, z čeho jsem měla v předchozích letech přinejhorším dvojku - myslím na vysvědčení. No, není to pech?! Blbá otáza, řeknete si, ne, bylo to obráceně, já jsem debil.
Proč jsem se doprdele líp neučila. Já přece nejsem blbá, vím to! Nejsem sice inteligent, nebo anštajn (nebudu to psát tak jak se má) ale ze všeho 4! To je i pro mě silný kafe.
Já si totiž chytře myslela, to zvládneš. Na co se šrotit jak blázen a jak to dopadlo?
Mohla bych se spláchnout do záchodu, ale život jde dál. Mohla jsem si za to sama, nepoučila jsem se. Zase šlapu do těch samých hoven.

Když jsem ukončila učňák, jak jinak než za 4 z ústních, za 3 z praxe a za 3 z písemných. Zařekla jsem se, že teď na to už srát nebudu, že se budu v nové škole učit, že budu patřit k těm nejlepším. A při konfrontaci se to stalo znovu.
Jsem prostě nepoučitelná.
A při vejšce, by se to stalo znova. Tak proč pokoušet štěstí, na co! Já se prostě z vlastních chyb nepoučím a proto nemám právo na to, být šťastná.

Já vlastně ani nevím, co je to láska. Je to smutný,ale je to tak. Nikdy jsem se nezamilovala, nikdy. Ani do kluka, možná se mi některý líbí, ale to je tak vše. Nejsem ani na holky. Kdo sakra jsem!
Sex, ten miluji a chci, ale,...
O tomhle to, ale není. Měla bych otočit list a začít s čistým štítem, ale povede se mi to? Budu mít někdy štěstí!
Snad, když za nm půjdu a chytnu ho za pačesy a už nepustím.

Končím tento splachovací záchod a doufám, že mi to pomůže v tom, abych se poučila a zase do toho nespadla.

Zatím.

PS: Nestojím o to, aby mě někdo utěšoval. Já vím, že si za to můžu sama. Za vše.

PSS: Co si myslíte o svém životě vy?
Žádné komentáře
 
Kdo si nedá pozor, tak ať jde.